|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je po ránu
první stín tohoto dne
se rodí z mého těla
a bezvětří jež nás dělí od světla a tmy
se stalo slovem kterým marníme čas jeho vyslovením
nebe mi připomíná Brno po dešti
v jehož zrcadlech se shlíží chrámy i nehybné obličeje domů
podobné posmrtným maskám tance
než vyschnou v prach minulý
a holubi odletí pít z jiných ran
snažím se prohlédnou a tak zavírám oči
chci promluvit a tak mlčím
modlím se abych byl zticha
a miluji abych se zranil
jen vítr slabý jako dech který sotva pohne šaty
když rty hledají tvou zem a ruce mé kotví ti v bocích
se zvedá z kolen
pomalu jako plamen svíce
kterou jsi ve své bělosti a vosku
s nímž mi ukazuješ do ticha jež je v nás
a opírá se do víček i do lanoví vlasů
jen vyplout pod tibetskou vlajkou
až na druhou stranu pokoje
|
|
|
